Březen 2008

Freestyle Karate-sestavy na hudbu

16. března 2008 v 17:24 | katana |  Karate
FreestyleNěkdo je nazývá americkým karate či americkým kickboxem, jiný "freestylem". Řeč je o moderních bojových sportech, kombinujících v sobě prvky karate, taekwonda, wu-šu a jiných tradičních bojových umění, okořeněné notnou dávkou akrobacie, to vše za doprovodu rychlé taneční hudby. Vše se zamíchá dohromady, někdy se přidají exotické zbraně jako je kama či nunchaku, a vznikne oku lahodící, dynamická a vzrušující směsice pohybů, která by se dala definovat jako "moderní kata".

S tradičními bojovými uměními má pramálo společného, ale přesto (anebo právě proto) přitahuje široké publikum. U nás v poslední době taková exhibice byla k vidění např. na brněnské, pražské či svitavské budoshow v podání dvojice Marek Svitek a David Stránský.
Freestyle Ovšem divácká představení nejsou to jediné, co k freestylu patří. V této disciplíně se na západě běžně soutěží. Jedná se o různé druhy forem (sestav) - formy se zbraní, beze zbraně, tradiční formy, volné formy atd. K těmto sestavám pak neoddělitelně patří sparring (semikontaktní zápasy). Soutěží se v jednotlivcích či v týmech vyřazovacím způsobem, při týmových závodech vítězí tým s nejlepšími výsledky ve formách i v zápasech. Asi nejdůležitější organizací pořádající taková klání je NASKA (North American Sport Karate Association) a mezi významné poháry v rámci této organizace patří např. Charlie Lee Nationals, Diamond Nationals, Bluegrass Nationals, U.S.Open a další. U nás na starém kontinentě se podobná soutěž zrodila poměrně nedávno, a tak se za pár týdnů dočkáme teprve třetího French Open.
Vraťme se však k hudebním formám. U nich se posuzuje technické provedení jednotlivých pohybů, sladění s hudbou, ale také nasazení jedince (jeho koncentrace). Staří mistři by se asi divili, co si dnes představujeme pod pojmem koncentrace, ale pravdou je, že moderní doba s sebou nese poněkud jiné hodnoty a - ať se nám to líbí nebo ne - vizuální přitažlivost moderních bojových sportů je to, co momentálně mladé lidi k bojovým uměním nejvíc táhne.
Freestyle V poslední době se věková hranice soutěžících v moderních bojových sportech dramaticky hýbe směrem dolů. Zatímco před deseti lety (ano, už tenkrát se ve Spojených státech v této disciplíně soutěžilo) byl průměrný věk závodníků kolem dvaceti let, dnes často spatříme i dvanácti- a třináctileté účastníky soutěží (chlapce i dívky). Naproti tomu rok od roku roste jejich technická vyspělost. Hranice jsou bořeny, a tak jestliže před pár lety bylo "ternem" zvládnout skok s vodorovným vrutem (angl. butterfly twist), dnes vidíme některé závodníky provádět i dvojité vruty (hypertwist), což byla donedávna výsada jen několika málo čínských "wušistů". Stejně tak některým jedincům (Steve Terada) nestačí do svých sestav zakomponovat jednoduchý flashkick (salto vzad s kopnutím a dopadem na onu kopající nohu), nýbrž si v průběhu letu kopnou hned třikrát. Ti největší borci se pravidelně utkávají v soutěžích "Extreme Kick Contest", kdy jde o to provést nejlepší a nejkrkolomnější kombinaci kopů (kombo).
Freestyle K nejvýznačnějším sportovcům dnes patří již zmiňovaný Steve Terada, dále např. Matt Emig, Will Valentine, Daniel Sterling, v minulosti to byli Mike Chat, Jon Valera či Kim Do. Nastupující generaci reprezentuje např. nadějný Ryan Pinkston. Sportovní sezóna 2003 teprve začala a brzy se ukáže, jaké novinky pro nás tito borci připravili. Maxima lidských možností ještě nebylo dosaženo, a proto se jistě dočkáme i letos nových, dech beroucích technik a kombinací.
Pokud vás tato tematika zaujala a chtěli byste se o moderních bojových sportech dozvědět více, je tu pro vás nyní jeden horký tip. Elita českých freestylerů se schází na internetových stránkách www.nogravity.cz. Naleznete tam popisy jednotlivých technik, obrázky, videoklipy a řadu článků obsahově více či méně souvisejících se světem freestylu.

Kung Fu vs Teakwondo

12. března 2008 v 16:09 | Hoang |  VIDEA

Jeet Kune Do

4. března 2008 v 13:47 | Hoang |  VIDEA

Sun Lutang (1861-1932)

2. března 2008 v 19:05 | Hoang |  KungFu
Sun Lutang nazývaný také Sun Fuquan se narodil v roce 1861 poblíž města Baoding v provincii Hebei za vlády zkorumpované dynastie Qing. Sun již od mládí projevoval nadprůměrnou inteligenci a již v devíti letech zvládal studium konfuciánských klasiků. Věnoval se též studiu wushu pro které měl vyjímečný talent. To co jiní studovali rok zvládl Sun za měsíc. Bojová umění začal studovat u mistra jménem Wu, který studoval wushu v chrámu Shaolin.

Mistr Sun Lutang Pod jeho vedením se věnoval zejména Shaolin quan, baji quan, hong quan 64 útoků rukou a qigong. Po setkání s mistrem Li Kuiyuanem, který byl žákem velmi slavného mistra stylu xinyi quan "Guo Yunyshena" se již Sun věnoval pouze vnitřním stylům. Li Kuiyuan přijal Suna za žáka a jeden rok ho vyučoval pouze základní statickou pozici "san ti shi". Sun poznal že toto je pravé gongfu a stal se dobrým studentem vnitřních stylů. Jeho provedení formy opice, které předvedl svému velmistru (dědečkovi) Guo Yunshenovi bylo tak přesvědčivé že si od něho vysloužil přezdívku "Žijící Opice" (opičí král Sun Wukong).
Díky "bratrství" vnitřní rodiny nei jia se také učil styl bagua zhang (dlaně osmi symbolů) u Guo Yunshenova přítele mistra Cheng Tinghua. Poté studoval též taiji quan stylu Wu (Wu Yuxiang) s mistrem Hao Weizhenem.
Sun Lutang je autorem knih o wushu:
"Studium pěsti formy a myšlenky (Xingyi quan xue)
"Studium dlaně osmi symbolů" "(Bagua zhang xue)
"Studium extrémní pěsti" (Taiji quan xue)
"Pravá esence boxu"
"Studium meče bagua".
spisy mistra SunaSun Lutang byl též dobrým přítelem svého "gongfu bratra" Wang Jiwua, legendárního mistra stylu Xinyi, u kterého bydlel za svého pobytu v Pekingu a se kterým vyměnil mnoho poznatků ze studia neijia. Tam se také seznámil s Wangovým žákem a současným pekingským velmistrem xinyi stylu Zhang Baoyangem, který s ním také studoval některé formy xinyi a bagua. Zhang Baoyang je nynějším mistrem shifu Du Fukuna, který působí v ČR.
Sun Lutang byl vzácnou osobností v oboru wushu na přelomu století, protože byl nejen kvalifikovaným bojovým umělcem, ale zároveň i výtečným znalcem literárních umění. V době kdy studoval bagua zhang u Cheng Tinghua, mistr Cheng mu doporučil cestu do hor Emei a Wudang, aby vyšetřil vztah taoismu a Yi jing (Knihy proměn) s bojovými styly nei jia. Mistr Cheng Tinghua totiž v tě době spolupracoval se skupinou pekingských vědců na problematice možného vztahu taoistické filozofie a umění bagua zhang. Protože věděl že Sun je nadprůměrně inteligentní, pověřil tímto výzkumem právě jeho.
V roce 1894 se tedy Sun Lu Tang vydal na cestu nejprve do SiChuan kde se seznámil s taoistickým mnichem z hor Emei jménem Zhizhen a studoval s ním teorii Yi jing a Emei qigong. Poté pobýval až do roku 1896 v taoistickém klášteře Wudang, kde s vrchním taoistou Jingxu studoval praktiky "nesmrtelnosti" a styl wudang quan.
Mistr Sun LutangNa přelomu století byli Čínští lidé obecně velmi slabí a chabého zdraví. Špatné sklizně, zkorumpovaná vláda, a požívání opia srazily čínský národ na kolena. Cizinci v té době nazývali Číňany potupně "nemocní Asie". Teprve nová Republikánská vláda započala usilovat o posílení země, zavedla vyučování wushu ve školách a podporovala praxi bojových umění s důrazem na zlepšení zdraví národa. Jedna z prvotního pohnutek Sun Lutanga k vydání jeho knih byla snaha o povýšení bojových umění na úroveň ostatní vědy s přihlédnutím na jeho zdravotní účinky. V úvodu knihy "Xinyi quan xue" Sun Lutang napsal:
"Silný národ nemůže být složen ze slabých lidí. Nemůžeme mít lidi silné bez fyzického školení. Posílení lidí pomocí fyzického školení je tedy cestou k posílení národa."
Mistr Sun Lutang zemřel v r. 1932.
Literatura:
Sun Lutang, Xingyi quan xue
Sun Lutang, Bagua zhang xue
Sun Lutang, Taiji quan xue
Wang Jinwu, Zhang Baoyang, Xinyi neigong
Čínská asociace wushu, Zhongguo wushu ren min ci dian

''Řezník'' Lam Saiwing

2. března 2008 v 19:03 | Hoang |  KungFu
Lam Saiwing ...Stabilní postoj, silné paže, železné předloktí, prsty jako ocelové háky... Desítky vyhraných vyzývacích zápasů, stovky oddaných žáků, tisíce následovníků... bojovník, učitel, lékař, voják, tradicionalista i novátor... Tento článek ze série "Slavní mistři" je věnován jednomu z nejznámějších mistrů jihočínského Siulam (Shaolin) gungfu, kterého v jižní Číně dodnes znají jako "Řezníka" Lama, "Vepřového" Winga nebo "Pana Tygra a Jeřáb" - mistru Lam Saiwingovi.

Lam Saiwing se narodil r. 1860 v provincii Gwongdung, okrese Naamhoi, obci Pingjau. Původním povoláním byl řezník (pracoval řadu let na jatkách) a proto je znám také pod přezdívou "Vepřový" Wing ("Jyu yuk" Wing).
Bojová umění se v rodině Lam předávala z generace na generaci - Saiwing se čínskému gungfu začal věnovat nejprve pod vedením svého dědečka Lam Geuichunga, později studoval u řady dalších učitelů, především mistra Wu Gamsinga a mistra stylu fatga kyun, Jung Hungsaana. Ve věku dvaceti dvou let se stal žákem v té době již proslulého (o 13 let staršího) Wong Feihunga, jehož blízkým následovníkem zůstal přes dvacet let.
Lam se rozhodl věnovat se cele studiu a výuce bojových umění a otevřel si v Gwongjau v ulici Bouwajing Gaai prosperující tělocvičnu bojových umění. Jako mistr školy musel čelit častým výzvám mnoha konkurenčních učitelů bojových umění, kteří chtěli testovat jeho gungfu. Z dob jeho studia u Wong Feihunga patří mezi nejznámější příběh o tom, jak Lam Saiwing porazil v gwongjauském klášteru Hoitong Ji mnicha "Železnou hlavu".
Neporazitelný Lam
velmistr Lam Saiwing,Příběhů dokumentujících Lamovu neporazitelnost je mnoho: Lam se dozvěděl, že jakýsi mistr, proslulý ocelovým předloktím, pomlouvá jeho gungfu; vydal se do jeho školy, strhnul vývěsní štít a zlomil ho ve dví. Rozzlobený instruktor vyzval Lama na souboj - po úvodní krátké výměně úderů a bloků předstíral Lamův protivník pád a zaútočil ze země stranovým kopem; Lam se však nedal zaskočit a nůžkovým blokem zlomil protivníkovi nohu. Mistr Y.C. Wong (Wong Yiujing), od něhož pochází tento příběh, se smíchem dodal, že svědčí o pravdivosti přísloví "všechno zlé je k něčemu dobré" - poražený instruktor místo pomlouvání Lamova gungfu začal propagovat své přípravky ditda medicíny, protože úspěšně vyléčily zlomeniny, které způsobil sám Lam Saiwing a díky tomuto šikovnému "reklamnímu tahu" vydělal spoustu peněz.
Jednou se do Lamovy školy inkognito přihlásil důstojník japonské námořní flotily, šampión v zápase džúdžucu; protože chtěl vyzkoušet Lamovo gungfu, neřekl mu o svých znalostech bojových umění. Po asi měsíčním studiu řekl Lamovi, že nechápe, proč se sestavy cvičí tak pomalu, že gungfu v reálném boji nemůže fungovat. Vrhnul se na Lama, uchopil ho za přední nohu a chtěl ho strhnout na zem - Lam Saiwing udělal zadní nohou krok dopředu a zasadil protivníkovi knockout technikou "tygřích drápů" (fu jaau). Ohromený Japonec se omluvil a pozval Lama na svou loď a za salutování celé posádky nechal vypálit na počest Lam Saiwinga a jeho gungfu čestnou salvu.
Bitka v divadle Loksin
velmistr Lam Saiwing -Mezi nejslavnější boje mistra Lama však patří incident v gwongjauském divadle Loksin, které se nacházelo v ulici Changshou Lu. Lam Saiwing a necelá desítka jeho žáků (mj. Dang Fong a Dang Yi) se ocitli v pasti konkurenčního učitele bojových umění, kterému majitel bez Lamova vědomí předal místo bezpečnostní ochrany divadla, zastávané dosud Lamovými lidmi. Na skupinu Lamových žáků zaútočila obrovská přesila ozbrojená tyčemi - bitky se nakonec účastnilo několik set lidí. Lamovi žáci utrpěli několik menších zranění, konkurenční strana strana napočítala asi 80 vážně zraněných, odvezených do nemocnice. Lam Saiwing vyšel z bitky nezraněn. Chingská vláda okamžitě vypsala vysokou odměnu za jeho dopadení a Lam se musel po nějaký čas skrývat v sousední provincii Gwongsai. Do Gwongjau se vrátil až po založení Čínské republiky.
Lam Saiwing šel ve stopách svého mistra Wong Feihunga a začal učit bojová umění v armádě. V prvních letech Republiky ho armádní velitel Lei Fuklam jmenoval hlavním instruktorem bojových umění kuomintangské armády v Gwongdungu.
V roce 1921 předváděl své umění na dobročinné akci ve prospěch gwongjauských sirotčinců a získal zde cenu "Otce vlasti", stříbrnou medaili Sunjatsena. Když se Kuomintang vydal na Severní pochod (1926-1927), přijal nabídku předsedy Hongkongské asociace řezníků Wong Gamyuna - místo instruktora bojových umění - a přestěhoval do Hongkongu, otevřel zde tělocvičnu a založil Jižní asociaci branné tělovýchovy (Naam Mou Taiyuk Wui).
Tradicionalista i novátor
velmistr Lam SaiwingLam Saiwing hrál důležitou roli v propagaci a popularizaci stylu Hungga, který flexibilně přizpůsobil měnícícím se časům. Narozdíl od starší generace konzervativních mistrů, kteří si větší či menší část svých znalostí nechávali vždy pro sebe, učil své následovníky vše, co uměl a dal tím následováníhodný příklad jiným mistrům své doby. Lam Saiwing obohatil styl Hungga o řadu technik - vděčíme mu mj. za první "sparringové"(deui chaak) sestavy, a to jak beze zbraně - "sparringovou sestavu krocení tygra ve znaku gung" (gungji fuk fu kyun deuichaak), tak se zbraní - "sparringovou sestavu tyč osmi trigramů pátého syna" (ng long baatgwa gwan deuichaak). Lam je také autorem unikátní sestavy s důstojnickou šavlí západního typu (daan jifai dou).
Mezi na svou dobu vskutku revoluční Lamovy počiny patří vydání tří (dnes už klasických) příruček, které pod jeho vedením sepsali jeho žáci Jyu Yukjai, Lei Saifai a Jeung Saibiu. Knihy byly věnovány třem fundamentálním sestavám stylu Hungga - "krocení tygra ve znaku gung" (gungji fuk fu kyun), "tygr a jeřáb" (fu hok seung ying kyun) a "železné vlákno"(titsin kyun). Byly to jedny z prvních knih, které pojednávaly o tradičních bojových uměních jižní Číny.

Helio Gracie - legenda brazilského džúdžucu

2. března 2008 v 18:59 | Hoang |  Jujitsu
Helio GracieNa začátku 20. století přijel do Brazílie japonský učitel džúdó a džúdžucu Esai Maeda. Maeda původně cestoval po světě a testoval své dovednosti s jinými bojovníky. Nakonec zakotvil v Brazílii, kde bojoval tak dobře, že si vybojoval pozemek a stal se nakonec jedním z předáků rodící se komunity japonských imigrantů. Esai Maeda se spřátelil s Gastao Graciem, vlivným podnikatele, politikem a učence skotského původu, který mu pomohl se Brazílii usadit. Na výraz vděčnosti Maeda, známý pod přezdívkou "Konde Koma" ("Hrabě kóma") Gastaovi nabídl že bude učit tradiční japonské džúdžucu jeho nejstaršího syna, Carlose. Carlos později učil 4 mladší bratry a v r. 1925 otevřeli první akademii džúdžucu v Brazílii.

Slabý a nemocný
Helio Gracie, pozdější zakladatel brazilského džúdžucu (BJJ) a Gracie džúdžucu (GJJ), otec "vale tudo" zápasů, národní hrdina a zápasnická legenda, se narodil 1. října 1913 v Belem, Para, Brazílii, jako nejmladší syn Gastaa a Cesaliny Gracie. Helio byl velmi slabé a nemocné dítě s častými záchvaty nevolnosti a mdlob. Lékaři rodičům doporučili, aby se Helio zdržel jakékoliv fyzické aktivity a Malý Helio musel nakonec ze zdravotních důvodů přerušil i školní docházku.
V r. 1927 se nastěhoval ke svým starším bratrů, kteří tehdy žili a učili džúdžucu v domě v Botafago, okresu v Rio de Janeiro. Ačkoliv Helio sám necvičil, bedlivě sledoval své bratry, jak praktikují a učí umění, které se Carlos naučil od mistra Maedy.
Když bylo Heliovi 16 let, přišel na lekci nějaký student - protože tam Carlos nebyl, tak se Helio, který si pamatoval pohyby a systém výuky svého staršího bratra, nabídl, že výuku povede. Když bylo po lekci, objevil se Carlos a omlouval se. Student řekl, že se nic nestalo a že hodina s Heliem byla výtečná, a kdyby se Carlos neurazil, chtěl by pokračovat ve studiu u Helia. Carlos souhlasil a Helio se stal instruktorem.
mladý Helio Gracie při zápaseRelativně malý a slabý Helio si brzy uvědomil, že některé z technik, které se od bratrů naučil, pro něj nebudou fungovat a že má díky svému váhovému a silovému handicapu obtíže je efektivně provést. Začal tedy techniky a práci těla přizpůsobovat svým fyzickým možnostem a koncentroval se na využití síly soupeře a zlepšení techniky, založených na principu páky. Experimentováním a modifikací původního Maedova džúdó/džúdžucu vzniklo tzv. brazilské džúdžucu, džúdžucu rodiny Gracie.
Slavné vyzývací zápasy
Helio Gracie vs. zápasník CapoeiryHelio vstoupil poprvé do ringu v sedmnácti, a to proti boxerovi Antonio Portugalovi - a vyhrál za 30 sekund pákou na soupeřovu paži. Byl prvním západním bojovníkem džúdžucu, který bojoval s Japonci; - v r. 1932 vybojoval nerozhodný zápas s Namikim. Bylo to poprvé, kdy měl v zápase gi. V r. 1943 uveřejnil Reader's Digest článek, ve kterém stálo, že boxer porazil zápasníka džúdžucu v zápase stylů - který je lepší. Helio nechal uveřejnit v největším jihoamerickém časopisu 0 Globo, výzvu, že bude bojovat s pěti boxery jakékoliv národnosti, s rukavicemi nebo bez a tu samou noc. Žádná odezva.
V r. 1950 Joe Louis přijel do Brazílie Joe Louis. Helio mu zaslal via O Globo telegram, ve kterém mj. stálo:
Právě jsem se doslechl o možném příjezdu Joe Louise, bývalého světového šampióna v těžké váze, do našeho hlavního města. Chtěl bych upozornit, že jsem k dispozici se sním utkat v zápase boxu vs. džúdžucu, abych dokázal, že umění, které cvičím, je lepší a abych též vyjasnil záležitost pochyb, které byly vzneseny časopisem Reader's Digest.
Louis výzvu nepřijal. Helio později vyzýval i další z tehdejších boxerských špiček, např. Primo Carneru či Ezzarda Charlese - ovšem ani tehdy žádný z nich výzvu nepřijal.
Helio nakonec vybojoval celkem 17 vyzývacích zápasů - připomněme např. souboj se světovým šampiónem v zápasu Wladekem Zbyszkem či souboj s vlastním bývalým studentem Waldemarem Santanou, který trval bez 20 minut 4 hodiny a zapsal se tak jako rekordně nejdelší zápas v historii.
Helio vs. japonské legendy
Helio vs. KatóSlavným a velmi důležitým bylo utkání s tehdejší světovou dvojkou v džúdžucu jménem Kató. Zápas skončil nerozhodně a Helio si vyžádal nový zápas. Helio japonského borce přivedl za pomocí techniky škrcení do bezvědomí za 6 minut a získal si slávu a mezinárodní kredit. Toto vítězství mu navíc umožnilo se na tatami utkat se světovým šampiónem Masahiko Kimurou, tehdy již 16 let neporaženou legendou japonského džúdó a pravděpodobně nejlepším japonským zápasníkem všech dob. Utkání století se událo v r. 1951 na stadiónu Maracana.
Helio vs. KimuraKimura, mnohem větší a silnější než Helio (Helio 42 let a vážil 63 kg, Kimura byl o 10 let mladší a vážil 100 kg) prohlásil na tiskové konferenci, že bude považovat Helia za vítěze, když na tatami vydrží déle než 3 minuty. Helio statečně bojoval 13 minut a bojoval i poté, co mu Kimura nasadil páku na paži. Carlos v obavě o bratrovo zdraví hodil ručník a Helio "prohrál". Kimura složil Heliovi poklonu a pozval jej pozval učit do Japonska.
Praxe, ne teorie!
Na otázku, proč se on a jeho rodina tak aktivně angažovali ve vyzývacích zápasech proti různým stylům bojových umění kdysi odpověděl:
Protože mám opravdovou důvěru v naše umění. Jak jinak bych mohl dokázat, že je to nejlepší bojové umění? Když řeknu, že umím mluvit anglicky, musím to dokázat tak, že budu konverzovat. S bojovým uměním je to stejné. Věřím, že džúdžucu je nejlepší, a když o tom někdo pochyboval, chtěl jsem mu to dokázat.

Wu Bin - slavný mistr vychovává slavné žáky

2. března 2008 v 18:56 | Hoang |  Wushu
Wu Bin a Jet LiProtože mám to štěstí, že žiji v Pekingu, chodím pokud možno každý den do "našeho" bojového parku, kde se každý den brzo ráno věnujeme s přáteli pod vedením skvělých mistrů studiu Čínských bojových umění. Je nám velikou ctí, že mezi nás občas zavítá i skromný a nenápadný pán, který je ovšem snad nejznámějším a nejslavnějším mistrem wushu (wu-šu) na celém světě. Tento mistr se jmenuje Wu Bin (Wu Pin) a je to člověk, který zasvětil bojovému umění celý život. Protože o to pár lidí na serveru www.bojovaumeni.cz projevilo zájem a protože si myslím, že představení ač malého vzrůstu, přece velkého člověka jakým je mistr Wu Bin, dovolil jsem si ho oslovit a požádat ho o pár slov exkluzivně pro tyto stránky . Zároveň bych rád tohoto mistra představil těm hostům tohoto webu, kteří o něm možná ještě neslyšeli.

Pozn.aut: U čínských výrazů používám vždy přepis pinyin a v závorce český přepis, který pro českého čtenáře nejlépe vyjadřuje autentickou výslovnost. Pokud se slovo dále opakuje, používám jen pinyin.
Mistr Wu Bin se narodil v roce 1937 ve městě Wuxing (Wu-sing) v provincii Zhejiang (Č´-ťiang) . V Pekingu žije již 50 let . V roce 1963 promoval na Pekingské škole tělesné výchovy, obor wushu. Je jedním z 10 nejslavnějších profesorů wushu na světě.
Wu Bin při výuceWu Bin nyní působí jako hlavní trenér Pekingského reprezentačního teamu, Ředitel Pekingského institutu wushu, Místopředseda Pekingské asociace wushu, Místopředseda Čínské Asociace wushu, Předseda Komise pro techniku Mezinárodní federace wushu a Předseda komise pro techniku Asijské asociace wushu. Podle nově zavedeného systému čínských stupňů technické vyspělosti je jeden z pouhých deseti držitelů 9.stupně, z toho jedním ze čtyřech žijících, neboť velmistři jako Cai Longyun (Cchaj Lung-jün) a He Fusheng (Che Fu-šeng) již nežijí.
Především je to ale skutečný mistr gongfu (kung-fu) což poznáte již ze železného stisku ruky, prozrazující nezměrnou sílu, kterou tento starší pán vládne. Při vší slávě a pozornosti médií, které se mu dostává je i skromný a pracovitý člověk, který veškerý svůj čas věnuje zejména výchově další mladé generace čínských bojovníků wushu.
Wu Bin předvádí mečSrdce mistra Wu Bina patří především Pekingskému reprezentačnímu teamu. Pekingský representační team byl založen v roce 1974 a Wu Bin byl jedním ze zakladatelů a také prvním trenérem. Jeho tréninkový program založený na jeho tradičních zkušenostech přinesl výtečné výsledky. Od roku 1975 do roku 1985 se jeho žáci zúčastnili deseti celočínských šampionátů a získali 51 zlatých medailí. Pekingský wushu team také obdržel zvláštní státní uznání.
V roce 1966, po obdržení státního vyznamenání, opustil Wu Bin na 9 let Pekingský wushu team a pracoval v v Pekingském výzkumném ústavu wushu. Jako ředitel technického oddělení. Stal se také šéfem technického oddělení Asijské federace wushu.
V roce 1993 se opět vrátil na výsluní již jako ředitel Pekingského institutu wushu. Změnil organizaci výuky, sjednotil postupy a zpřísnil vedení. V té době se také změnila celková tvář Pekingského wushu teamu.
Pekingský wushu team budoval od 70tých let vztahy z Japonskem a USA. Tehdy provedl také první ukázku bojového umění wushu v Bílém domě na pozvání prezidenta Nixona. Tehdy se stal Pekingský wushu team společně se svým mistrem Wu Binem také poslem Čínského wushu na mezinárodní scéně. "Milovat rodnou zemi, milovat Peking, a milovat team, a milovat wushu" to se teď stalo heslem Pekingského wushu Teamu.
Wu Bin se tehdy ve volných chvílích věnoval i publikační činnosti, je autorem knih: "Zi xia jian" (C´ sia ťien, Meč Fialových oblaků), "Zui quan" (Cuej čchüan, Opilá pěst), "Jing gang dao - Gan kun quan" (Ťing kang šavle a kan kchun pěst; kan kchun jsou dva z osmi svatých symbolů bagua/pa-kua), " Chang hui jian - Mei hua quan" (Čchang chuej meč a pěst mej chua), "Zhui hun dao, feng yun gun" (Šavle následování duše a Tyč oblaků a větru) atd.
Wu Bin a Jet LiV Číně se říká "ming shi chu gao tu" (ming š´ chu kao tchu) neboli "slavný mistr vychovává slavné žáky". V případě velmistra Wu Bina toto přísloví platí na sto procent. Mezi slavné žáky Wu Bina patří: Li Zhizhou (Li Č'-čou), Wang Jianjun (Wang Ťien-ťün) a Wu Jing (Wu Ťing) - oba jsou také hvězdami současných gongfu filmů a seriálů - Liang Changxing (Liang Čchang-sing), Liu Qinghua (Liou Čing-chua) atd. Samozřejmě že nejslavnějším žákem mistra Wu Bina je Li Lianjie (Li Lien-ťie), několikanásobný šampión ČLR a současná hvězda akčních a wuxia (wu-sia) filmů známý ve světě pod jménem Jet Li, který Wu Bina dodnes ctí jako svého hlavního učitele, kterému vděčí za vše co umí a kterého stále navštěvuje.
Mistr Wu osobně
Dovolil jsem si mistra Wu Bina také požádat o pár slov, které by jistě zajímaly čtenáře tohoto serveru:
Otázal jsem se mistra Wu přímo: Mistře Wu, mnoho lidí na západě v současnosti považuje wushu za gymnastiku a v té souvislosti mě napadá přísloví "hua quan xiu tui" (chua čchüan siou tchuej, "květinové pěsti a vyšívané kopy"). Co Vy na to?
Mistr Wu: Je třeba se na to dívat jinak. Ti kdo toto říkají například o takzvaném "moderním wushu se velmi mýlí. Wushu je tradiční čínská tělovýchovná disciplína. Tradiční wushu ale ve 20 století prošlo mohutným vývojem. Dříve to bylo válečné umění či umění sloužící výhradně k zabíjení, nazývané jiji (ťi-ťi, technika boje) nebo wu-yi (wu-i, válečné umění).
Až teprve za dynastie Qing se poprvé objevuje název wushu jako "válečné umění". Ale už na přelomu dynastií Ming a Qing (Čching) se stalo bojové umění také předmětem předvádění a produkcí, jež měly na programu předvádění sestav taolu (tchao-lu), pěstních i se zbraněmi a i různých siláckých kousků. Ale k otevření wushu scény , spolupráci a publikaci stylů došlo plně až za Čínské první republiky minguo (min-kuo), kdy se bojové umění nazývalo také guoshu (kuo-šu, národní umění) . Tehdy začalo wushu poprvé sloužit jako komplexní systém k všeobecnému ozdravení a zesílení čínského národa. Tehdy se také ujalo úsloví "qiang sheng jian ti" (čchiang šen, ťien tchi - posílení a vystavění těla").
Ji Lian, Wu Bin a Pavela, autor článkuNáhle se dříve v rodových klanech a uzavřených školách utajované techniky staly věcí veřejnou a byly publikovány knihy ve kterých byly zveřejněny po generace předávané zápisy se všemi tajemstvími rozličných stylů. Po vyhlášení Nové Číny (komunistické, pozn aut) se wushu stalo disciplinou přímo státem podporovanou, i když se více upřednostňovala zdravotní stránka bojového umění, protože logicky střelné zbraně wushu nepřemůže. Což ovšem neznamená, že tím, že víceméně wushu pozbylo svůj válečný význam se jeho původní poslání, kterým je sebeobrana nějak vytratilo nebo zapomělo. Je snad v sestavách, které cvičí moji žáci něco zbytečného? To vše je tradiční technika a vše má svůj význam. To znamená, že i když již wushu neslouží k použití ve válce, stále si zachovává svůj tradiční význam, kterým je sebeobrana, zušlechtění těla a upevnění zdraví. Nezanedbatelnou stránkou rodiny bojových umění wushu je také veřejné předvádění a show. Již v roce 1957 bylo uspořádán veliký šampionát a přehlídka nazvaná "Celostátní přehlídka a šampionát tradičních národních sportů" kde vystoupilo mnoho starých mistrů praktikujících staré tradiční styly. Neustále od 50 tých let se vydávají knihy tradičních autorů týkajících se tradičních stylů. Dnešní tzv. "moderní wushu" stojí na pevných základech tradičního bojového umění, vybudovaných našimi předky.
Autor: Mistře Wu, děkuji za vaše slova. Mohl byste vzkázat něco pro naše české bojovníky a adepty čínského wushu?
Mistr Wu: Nejdůležitější v celém wushu systému je ji ben gong (ťi pen kung, základy). Proč je Jet Li tak dobrý? Protože tvrdě trénoval základy. Jedině na tvrdém cvičení základů gongfu se dá stavět dobrý bojovník.
Po těchto slovech se mistr Wu odebral trénovat své nové mladé studenty. Mohu sám říci, že vždy když sleduji mistra Wu Bina při tréninku je vidět, že za svými slovy stojí. Jeho studenti to skutečně nemají jednoduché. Ovšem když mistr Wu sám předvádí techniku, lze bez nadsázky říci, že je vidět zhen gongfu (čen kung-fu, pravé kung-fu).
Autir článku cvičí bagua zhang s mistrem Ling ChangyongemO autorovi: Pavel Frost, obchodník a filmový producent a fanda čínských bojovýc umění. Čestný poradce České asociace čínského wushu. Čestný učeň 31. generace laických žáků chrámu Shaolin, oficiálně přijat vyšším mnichem Shi Deyu v roce 1999 v chrámu Shaolin. Čínskému gongfu se věnuje již 12 let, zejména jeho "vnitřním" stylům. Studoval styl qing quan u mistra Wang Fumina, Dai styl xin yi quan u mistra Du Fukuna, Chen Fake styl taijiquan od dvou Chen Fakeho žáků 19 generace, mistra Li Zhongyin a jeho mladšího gongfu bratra Tian Jianhua a henanské lao jia u mistra Qin Mingtang, se kterým se také věnoval zbraním, bagua a teorii wushu. Chen Zhenglei styl taiji quan studoval také s Guo Shaohengem, se kterým cvičil i tai Ji wu xing ba fa, wudangský meč stylu Jü Yu Chenghui a Li Tianji, další zbraně i styly. V současné době žije převážně v Pekingu kde se ve volném čase věnuje dalšímu studiu gongfu pod vedením čínských mistrů, zejména stylu Bagua u mistra Ling Changyonga, žáka legendárního velmistra Li Zimina.