Únor 2008

Top 17 Capoeira Bullshits aneb Mistr neznámého boje zasahuje

24. února 2008 v 10:17 | Hoang |  Capoeira
Capoeira?Při pohybu v českých capoeiristických luzích a hájích člověk vyslechne mnohé mýty o Capoeiře. Většinou pocházejí z různých mediálních zdrojů a jsou přibarvené romantikou a představami jedinců o tom, co to vlastně je Capoeira. Já osobně přezdívám těmto mýtům "capoeiristické bullshity", a v tomot článku bych chtěl pár z nich "masově" vyvrátit. Je možné, že s některými z nich píchnu do vosího hnízda - to rád zariskuju. Pokud máte pocit, že něco z toho je nepřesné nebo chybné, můžete se mnou o tom diskutovat.

(Ještě bych chtěl dodat, že mnohé české skupiny mají na svých stránkách v sekci "historie" převzatý článek z časopisu Budo Journal 1/96. Tento článek lze neomylně poznat podle unikátní věty "namalované osoby neměly nejmenší šanci na únik" - může mi někdo prosím vysvětlit kdože jsou to ty "namalované osoby"? Nemělo by spíš jít o "barevné osoby", čili černochy a míšence? Kromě hrozného překladu tento článek obsahuje spousta dalších bullshitů. Nemyslíte že by byl čas použít k poučení veřejnosti o historii Capoeiry něco serióznějšího než tento "bullshit" článek?)
No, ale teď už ty slíbené bullshity:
1) Capoeira Regional,tak jak se dnes cvičí, byla vytvořena Mestre Bimbou
2) Capoeira byla akrobatický tanec otroků
3) V Capoeiře se používají nohy a hlava, protože otroci měli svázané ruce
4) Otroci skryli boj do tanečních pohybů, aby ho mohli praktikovat, když byl zakázán
5) Capoeira byla neodmyslitelně spjata s Berimbau
6) Maculele je součástí Capoeiry
7) Regional se lišil od Angoly používáním rukou
8) Dnešní Capoeira z Ria je potomkem Carioca, bojové capoeiry používané ganstery
9) Capoeira je bezkontaktní
10) V Capoeiře se podmety neprovádějí, pouze naznačují
11) Capoeira Regional se liší od Angoly akrobatickými prvky
12) Capoeira je tanec/aerobik
13) Capoeira je podobná breakdance
14) Capoeiru může každý cvičit sám, když se naučí salta a kopy z televize
15) Capoeira obsahuje filosofii podobně jako východní bojová umění
16) Angola je pomalý Regional
17) Při hře na toque Iuna se do roda chodí jednotlivě a každý sám předvádí akrobatické kousky
1) Capoeira Regional,tak jak se dnes cvičí, byla vytvořena Mestre Bimbou
Toto je poměrně rozšířený bullshit, který je uváden i ve většině "oficiálních" historií Capoeiry. Pravda je, že Capoeira, která je dnes označovaná jako Regional, se od původního Bimbova stylu Regional v mnohém liší, a v něčem je s ním dokonce v přímém protikladu (jak uvádí Mestre Decanio, Mestre Damiao a další).
Kdo je tedy tvůrcem moderní Capoeiry "Regional"? Styl, který je dnes rozšířen po světě, je ve skutečnosti dílem skupiny mladíku z Ria, zvané Senzala. Studovali dálkově u Mestre Bimby (jeden u něj vždy strávil týden či dva, a po návratu učil ostatní), improvizovali a cvičili, až vytvořili styl Regional-Senzala. Tento styl se pak stal základem nejen Capoeiry v Riu, ale ovlivnil i nastupující salvádorskou (bahijskou) generaci Capoeristů, a dá se říct celou Brazílii.
I Mestre Camisa, zakladatel proslulé skupiny Capoeira Abada, studoval v Senzale, jeho metoda Abada vychází z metody Senzala, nikoliv z Bimbova stylu.
2) Capoeira byla akrobatický tanec otroků
První písemná zmínka o Capoeiře popisuje hru černých otroků, při níž se za doprovodu bubnů napadali údery hlavou do hrudníku. Občas došlo k tomu, že se oba hráči srazili hlavami, a pak hra nezřídka končila krveprolitím, když došlo ke rvačče na nože. Težko něco, co bychom popsali jako "akrobatický tanec".
I v ostatních materiálech z té doby se dočteme, že Capoeira byla spíš bojové povyražení než tanec - otroci byli při ní často zraněni, což se jejich majitelům nelíbilo. Dá se tedy říci, že jakýkoliv popis původní Capoeiry, praktikované otroky, jako "akrobatického tance", je moderní mediální bullshit. Capoeira byla nejspíš sakra drsná věc.
Většina akrobatických prvků, tzv. floreios, byla do Capoeiry přidána až v posledních 30 letech (!!!).
3) V Capoeiře se používají nohy a hlava, protože otroci měli svázané ruce
Další rozšířený (romantický) bullshit. Zajímalo by mě jestli autoři tohoto žblebtu někdy zkoušeli hrát Capoeiru se svázanýma rukama.Bum!
Zaprvé, otrokům se svázanýma rukama by se poměrně špatně pracovalo. Pokud jim někdo něco svazoval, byly to nohy.
Zadruhé, Capoeira (zejména ta starší) obsahuje pozice na rukou a na všech čtyřech nízko u země. Poví mi někdo jak by něco takového dělali se svázanýma rukama? Jen zkuste udělat negativu s rukama za zády, garantuji vám že se pobavíte.
Pravděpodobnější vysvětlení je to, že v Africe jsou ruce považovány za určené k tvoření, nohy k ničení. Proto se v bojových stylech původem z Afriky používají především kopy. Takže bublina "svázaných rukou" praskla. Prosím vás, přestaňte už šířit tenhle nesmysl.
4) Otroci skryli boj do tanečních pohybů, aby ho mohli praktikovat, když byl zakázán
Pravděpodobně další romantický bullshit. Zakázána byla nejen Capoeira, ale i všechny ostatní druhy africké kultury (tedy i tanec). Z toho důvodu by nemělo žádný smysl skrývat boj do tance. Daleko pravděpodobnější vysvětlení některých "tanečnějších" pohybů je nasnadě - ti lidi se prostě chtěli bavit.
5) Capoeira byla neodmyslitelně spjata s Berimbau
Vedle. Berimbau je poměrně nový příspěvek ke Capoeiře. Původní Capoeira se praktikovala za zvuku bubnů, nebo, jako v Riu, v ní muzikální prvek chyběl úplně. Berimbau do Capoeiry přibylo nejspíš až ke konci 19. století, a to pravděpodobně z prozaického důvodu - snáze se s ním manipulovalo než s těžkým bubnem, a lidem se líbil jeho zvuk.
To, že dnes představuje Berimbau symbol Capoeiry, je jiná věc.
6) Maculele je součástí Capoeiry
Není. Maculele je brazilský folklórní tanec, který toho s Capoeirou nemá příliš společného. V Capoeira Angola se neprovozuje vůbec. S Capoeirou se Maculele spojilo nejspíš proto, že (podobně jako samotná Capoeira) šlo o vděčnou turistickou atrakci. Jiné spojení s Capoeira nemá.
7) Regional se lišil od Angoly používáním rukou
Ne přímo bullshit, ale velice nepřesné tvrzení. Mestre Bimba skutečně vytvořil svůj styl Regional z Capoeira Angola, ale daleko větší odlišnosti byly tyto:
- vyjmutí rituálních prvků a hry u země
- přidání hodů a boje na blízko z Batuque a zápasu
- přidání dalších kopů
- přidání pák z jujutsu (a boje na zemi)
Používání rukou bylo to nejmenší - nehledě na to, že i v Angole se některé údery rukou užívaly.
8) Dnešní Capoeira z Ria je potomkem Carioca, bojové capoeiry používané ganstery
Není. Dnešní Capoeira z Ria je potomkem bahijské Capoeiry, zejména formy Senzala (viz bod 1). Původní Capoeira z Ria, Carioca, praktikovaná ganstery, byla úplně vyhlazena do první poloviny 20.století a nahrazena stylem Regional a Senzala. Ujištuji vás, že kdyby tomu tak nebylo, pravou Cariocu bychom velice snadno poznali - už jenom podle toho, že neobsahuje Berimbau ani jinou hudbu, nemá gingu, a nehraje se v kruhu.
9) Capoeira je bezkontaktní
Bullshit šířený většinou lidmi, kteří si chodí do rody "zarelaxovat", eventulne předvést nějaké ty kozelce. Zatímco u nás je Capoeira obecně brána jako "tanec", v Brazílii je daleko více brána jako "bojové umění", podobně jako např. kickbox nebo jujutsu. Záleží též na druhu hry. Není žádný důvod, proč by partner v roda měl kopat vedle vás, popřípadě nad vás, místo toho, aby kopal přímo do vás. Vy musíte být naopak schopni uhnout. Když neuhnete, kontakt je tu.
10) V Capoeiře se podmety neprovádějí, pouze naznačují
Další chybná generalizace. I když se v přátelských hrách podmety a hody někdy nedotahují do konce, není důvod si myslet, že je tomu tak vždy.
11) Capoeira Regional se liší od Angoly akrobatickými prvky
Jak už bylo řečenou, většina akrobatických prvků, tzv. floreios, byla do Capoeiry přidána až v posledních 30 letech. Do té doby se bez nich Capoeira, jak Regional, tak Angola, docela klidně obešla. Regional se od Angoly liší úplně jinými věcmi (viz bod 7)
12) Capoeira je tanec/aerobik
Viz též no.9, bezkontaktní Capoeira. Trénink Capoeiry by měl spíše připomínat trénink bojového umění, než hodinu aerobiku či gymnastiky.
13) Capoeira je podobná breakdance
Bullshit jako hrom, který vede mnohé breakdancerské (b-boyovské) skupiny k tomu, že kopírují akrobacii, kterou vidí v televizi (pod názvem Capoeira), sešmudlí dohromady nějakou osobitou variaci na gingu, a předvádějí výsledek opět pod názvem "Capoeira". Capoeira NENÍ brejk. Brejk je "one man show", kde tanečník předvádí svoje taneční a gymnastické kousky publiku. Capoeira je "dialog" mezi dvěma hráči za použítí kopů, úhybů a hodů. Jakákoliv "Capoeira", při níž je Capoeirista v roda sám, a jenom se předvádí, je přinejmenším strašlivý bastard a parodie na Capoeiru. Bohužel, dnešní "Capoeira show" a webové stránky, plné donekonečna omílaných, pořád stejných akrobatických blbinek, prosazují právě tuto shnilou stránku Capoeiry.
14) Capoeiru může každý cvičit sám, když se naučí salta a kopy z televize
Viz no.13. Capoeira je hrou dvou hráčů,v níž platí jisté principy a pravidla. Umět salta a kopy nestačí.
15) Capoeira obsahuje filosofii podobně jako východní bojová umění
Tento bullshit není příliš rozšířený; přesto se najdou "new-age" typy, které chtějí studovat Capoeiru ke zlepšení charakteru, postavenou na pozitivní filosofii "nikomu neubližuj a hraj fér", podobně jako některá východní bojová umění.
Je pravda, že Capoeira má svou filosofii, tzv. etiku malandragem, ale ta není v ničem příbuzná s východními filosofiemi. Není v ní žádné ohraničení "dobra a zla" nebo "morálky" - malandro se morálce vysmívá a dobro je pro něj to, co je právě dobré pro něj. Koncept "fair play" tady vůbec neplatí, naopak, jakýkoliv způsob je dost dobrý. S protivníkem nebojuje tváří v tvář, ale někde v temném koutě mu znenadání rozřízne břicho břitvou. Sex a peníze jsou pro něj základem, "tvrdou poctivou prací" a "partnerskou věrností" opovrhuje. Jeden verš písně o něm říká: "...jsem tak strašně pyšný na to, že nepracuju".
To je tedy několik znaků malandragem, jediné skutečné filosofie za Capoeirou. Samozřejmě ji nelze shrnout do několika vět, zájemcům doporučuji např. články a knihy od Nestora Capoeiry.
16) Angola je pomalý Regional
Někteří Capoeiristé mají pocit, že když znají pohyby a principy Capoeira Regional, můžou jejich prostým zpomalením hrát "Angolu". To je naprosté nepochopení. Angola není pomalý Regional! Angola má rituály ("chamadas"), spoustu doplňkových pravidel a zcela jinou "náladu". Myslím, že kdokoliv někdy viděl Angolu hranou skutečnými Angoleiros (hráči Angoly), musí jakýkoliv pokus moderních Regionalistů o "Angolu" pokládat v lepším případe za zbabranou frašku. Pravá Angola je magická, hravá, bohatá na pohyb...zatímco "Angola" hraná Regionalistou je prostě jenom pomalý Regional. (Kromě toho, i Angola se může hrát rychle - ale i pak si stále zachovává unikátní rysy Angoly).
17) Při hře na toque Iuna se do roda chodí jednotlivě a každý sám předvádí akrobatické kousky
Viz no.13. Při Iuně se Capoeirista jaksi mysticky transformuje do brejkra?? Ne. I při Iuně Capoeira zůstává Capoeirou. Mestre Bimba vytvořil Iunu pro POKROČILÉ ŽÁKY, aby v ní zachoval hravost původní Capoeiry Angola. Hra při Iuně má být estetická, nízká a bez kontaktů - ale pořád by se mělo jednat o Capoeiru, tedy dialog dvou hráčů!

O Yang Tai Chi Chuan

24. února 2008 v 10:16 | Hoang |  Tai Chi
sifu HušekDnes existuje mnoho variací Tai Chi Chuan, které se nazývají Yang styl. Snad nejznámější jsou Chang Man Ching(ova) verze, Guo Lian Ying(ova), Yang rodiny, různé Wu Shu sestavy atd. Takovými jako jsou Power Tai Chi a Cardio Tai Chi apod., nemá cenu se zaobírat, protože tato úvaha je o tradičním Tai Chi Chuan. I přesto, že ty tradiční se od sebe mnohdy dosti liší, mají svou hodnotu, protože všechny vycházejí v podstatě od Yang Cheng Fu a i přes mnohdy velmi osobní podání jeho studentů, všechny měli jedno společné. Bylo to bojové umění. Tím se také proslavily. Nyní se často ozývají hlasy, která z těchto variací je ta autentická nebo ta nejsprávnější.

Jisté a nepopiratelné je, že po smrti Yang Cheng Fu po něm jeho školu převzal a vedl Tung Ying Chi. Byl se svým sifu nejdéle - 20 let a všichni se shodují, že jeho Tai Chi i přes kratší postoje (vliv Wu stylu, který také studoval), se nejvíce podobalo jeho učiteli, a že jeho bojové použití bylo jedno z nejlepších. Tung Hu Lingovi, synovi Tung Ying Chi, bylo 19 let, když Yang Cheng Fu zemřel. Přesto, že se učil velkou většinu od svého otce, musel na něj Yang Cheng Fu mít vliv, protože na rozdíl od svého otce má Tung Hu Ling opět nízké a dlouhé postoje, jako se dělaly před tím. Nemá cenu se rozepisovat o Tung Ying Chi a Tung Hu Lingovi. Bylo o nich napsáno a zdokumentováno víc než dost.
sifu Hušek Jedním z nejnadanějších žáků Tung Hu Linga byl Mr. Wu Tah Yeh. Jeho osobnost je jistě velmi zajímavá. Vystudoval tu samou univerzitu jako Čankajšek a pracoval jako poradce OSN přes ekonomiku v Asii. Mr. Wu byl stoprocentní gentleman dokud nepřišlo na otázku Tai Chi. Kolikrát jsem od něj slyšel: "Tohle je Tai Chi - pokud chcete relaxovat, jděte na pláž!" Jindy říkával: "Tai Chi, to je umění jak zabíjet." Mr. Wu měl ve svém vlastnictví 8-mi milimetrový film svého učitele, a každý měsíc nám jej pouštěl. Tvrdil, že když se učíš od nejlepšího, jsi průměrný, a když se učíš od průměrného, tak jsi "shit" (i přes své vychování a vzdělání, když šlo o Tai Chi, sifu ztrácel svou obvyklou diplomacii).
Zajímavý byl názor, který měl Mr. Wu na čtení o Tai Chi Chuan. "Když se učíš od učitele, tak se uč od učitele a ne z knížek! Tai Chi se z knížek nenaučíš, pouze zblbneš." Sám prostudoval vše, co se mu dostalo do ruky, až když byl v důchodu a plně se věnoval své škole v Palo Alto (California). A právě proto často nabádal abychom v budoucnosti studovali klasickou literaturu. Sám také psal velmi podrobnou a rozsáhlou knihu, na které pracoval přes 10 let, a kterou nikdy nedokončil, a proto ani nevydal. Tento manuskript vlastní nejzasloužilejší studenti.
Existuje Tai Chi přísloví: "Prvních 10 let nevylezeš před školu", doslova "neotevřeš dveře". Tím je myšleno, že za 10 let, když studuješ denně s učitelem, tak se naučíš tak akorát základy. Cheng Man Ching nemohl věřit, že si někdo v USA už po 10-ti letech mohl otevřít školu Tai Chi a mít instruktory po pouhých třech letech. Staří čínští mistři by žasli, kdyby věděli, že dnes mají učitelé mnohdy méně než ty tři roky!
sifu HušekExistuje mnoho variací Yang Tai Chi Chuan. Všimněte si, že jako v názvu mnoha jiných stylů je slovíčko "Chuan" (Kuen), které znamená pěst nebo box, např. Lau Gar Kuen, Hung Gar Kuen, Tong Long Kuen, Shaolin Chuan. Žádná z těchto verzí neříká nic o Chi Gong nebo Noi Gung. Tai Chi Chuan se cvičilo 800 let jako velmi efektivní kung-fu a pouze v posledních letech se cvičí pro zdraví. Jakékoliv zdravotní účinky jsou pouze "side effect". Jistě, zdravotní účinky Tai Chi Chuan jsou nepopiratelné, ale pouze cvičí-li se jako bojové umění a všechny principy jsou dodržovány. Jinak byste mohli zpomaleně tančit polku a mělo by to mít stejné účinky.
To mě přivádí k dalšímu tématu. Dnes se cvičí sestavy 24, 36, 42, 48 postojů. Staří mistři věděli velmi dobře, proč se pohyby jako například "repulse monkey" a "wave hands like clouds" opakují tolikrát. Ať jste si vědomi nebo ne (ono to obvykle pár let trvá) od prvního dne pracujete s energií. Dlouhá sestava (88 pohybů) od Yang Cheng Fu z roku 1933 byla naprosto "energeticky" vyvážená. Jakákoliv změna je pouze detrimentem. Mnozí staří mistři jdou až tak daleko, že tvrdí, že tyto pozdější zkrácené sestavy jsou zdraví nebezpečné. Pamatuji si, že kdykoliv jsem cvičil tyto "krátké" verze, měl jsem velmi neuspokojivý, až nepříjemný pocit, který se nedá porovnávat s tím, co znám po cvičení celé sestavy.
sifu HušekNení bez zajímavosti, že kdybych mnohé z toho, co Mr. Tung Hu Ling předváděl ve filmu sám napodoboval, Mr. Wu by mě za to velmi káral. Ten film byl natočen pro veřejnost začátkem 60-tých let v době, kdy se ještě mnoho schovávalo. Mr. Wu učil tak, jak jej Tung Hu Ling učil, aby to fungovalo. Byl si plně vědom toho, že my nebudeme, protože ani nemůžeme mít tolik času a tu oddanost, cvičit sestavu, která trvá 20 minut 20 x denně, jako v dřívějších dobách. Také ve svých 86 letech již neměl co schovávat a snažil se předat vše, co věděl.
Neříkám, že Tung Ying Chi Tai Chi Chuan verze je ta nejlepší, ale je jednou z těch tradičních, které dnes existují a stoprocentně stojí za to ji znát a cvičit.
Sifu Jiří HušekO autorovi: Sifu Jiří Hušek zasvětil bojovým uměním většinu svého života a čínský způsob života cvičí již tři desetiletí, tuto cestu započal v roce 1971 pod vedením Sifu Tom Rainwater v Los Angeles (styl Sun Sau). Od roku 1973 do současnosti studuje pod vedením Sifu Paul Eng. V letech 1984 až 1998 založil a vedl velmi úspěšnou Konzervatoř bojových umění v Santa Cruz v Kalifornii dodnes pod vedením Sifu Scott Ripke. Je následovníkem významných čínských mistrů z USA, Hong Kongu a Pekingu, například mistra Ng Ngok Pui (Paul Eng), od kterého se učil tyto styly: Tai Chi Tong Long Kuen, Chat Sing Tong Long Kuen (styly Kudlanky nábožné), Hung Gar Kuen (styl rodiny Hung, Bak Siu Lum, Pa Kwa, Hsing-I, Sun Tai Chi, Kung Fu a jiné. V roce 1985 se seznámil s váženým mistrem Wu Tah Yeh, od něhož se učil Yang Styl Tai Chi. Dalšími, kteří měli hlavní vliv na jeho cestě za poznáním, byli mistři Wai Hong, Ng Tak Wah (styl Fu Jow Pai), Wing Lam (styl Hung Gar Kuen), paní Sun Yan Yee (styl Tai Chi), Brendan Lai (styl Chat Sing Tong Long) a Keith Duran (Fu Jow Pai).

Bob ''The Beast'' Sapp - Dr. Jekyll a pan Hyde?

24. února 2008 v 10:12 | Hoang
Bob SappVíce než dvoumetrový obr se zastrašujícím zjevem, vážící bez třiceti kilo dva metráky - výška 205 cm; váha 170 kg; krk 69 cm; hrudník: 153; stehno: 94 cm; paže: 65 cm; na bench vytlačí 300 kg. Největší monstrum od dob Godzilly, co si razí cestu Tokiem, jako buldozer - "když to nejde silou, půjde to ještě větší silou". "Ty svaly - je to prostě nadčlověk", říkají jeho fanoušci. V Japonsku je "cool", a to nejen jako jedna z neznámějších postmoderních ikon prestižního fullkontaktního šampionátu K-1. Jeho jméno je Bob Sapp, ale většina ho zná pod trefnou přezdívkou "The Beast"! I když...

Bob Sapp se narodil 22. září 1974. Začal hrát americký fotbal když mu bylo deset. Hrál pro fotbalový team washingtonské univerzity, kde získal Morrisovu cenu jako uznání jeho talentu. Po ukončení studií se připojil Chicago Bears z NFL, se ktrými hrál téměř 4 roky - fotbalovou kariéru musel ukončil kvůli zranění nohy.
Bestie v akciPo skončení fotbalové kariéry se seznámil Tankem Abbotem, "mixed martial arts" bojovníkem, a Samem Grecem, kickboxerem z K-1 a zkoušel prorazit ve wrestlingu. Tank a Sam ho trénovali pro FX "Tough Man" show kde v druhém kole porazil TKO Williama "The Refrigerator" ("Mrazáka") Perryho. Sappova "zápasnická" kariéra ovšem skončila velmi záhy, protože wrestlingová organizace, pro kterou patřil, zkrachovala. Všimly si ho však promotéři z K-1: "Jsi velkej týpek. Máš dobrou fyzičku. Neumíš sice bojovat ani ždibec, ale myslíme si, že bysme z tebe mohli vytrénovat bojovníka. Co Ty na to?". Sapp řekl: "OK, uvidíme, o čem to všechno je". Na cestě do Japonska se zastavil v Seattlu, kde se setkal Maurice Smithem, bojovníkem K-1/bývalým šampiónem UFC v těžké váze, který ho představil několika šampiónům jako jsou Josh, Matt Hume a Randy Couture. Promotéři z K-1 řekli: Hej, líbí se nám co děláš. Líbí se nám, s kým trénuješ, pokračuj."
Bestie v akciOd dubna 2002, co poprvé přišel do Japonska, patří mezi nejoblíbenější hvězdy "mixed martial arts" turnajů jako jsou K-1 a Pride. Když 28. dubna 2002 (po šesti měsících tréninku) vstoupil do ringu, aby bojoval s Norihisa Yamamotem, byla to skutečná událost - většina bojovníků jsou atleticky stavění, rychlý, šlachovití, s váhou kolem 100 kg. Sapp je ohromná hora svalů, která se spoléhá na sílu a sedmedesáti kilovou váhovou převahu. Pohled na to, jak honí po ringu svoji oběť a pak ji rozdrtý, není hezký. Jednou knockoutoval soupeře za 11 sekund. Yamamota porazil technickým KO v prvním kole.
Legenda jménem "Bestie" se zrodila po Sappově dalším zápasu s karatistou Tsuyoshi Nakasakem. Během zápasu Sapp skočil Nasakovy hlavu, takže jeden z couchů vlezl do ringu a šel po Sappovi. Během pár sekund byly oba rohy prázdné a v ringu nastala rvačka. Sapp byl diskvalifikovaný pro nedovolenou techniku. Tokijský tisk šílel a Sapp se stal známým téměř přes noc.
30 března 2003 byl knockoutován "Chorvatským poldou" ("Cro Cop") Mirko Filipovicem po 86 sekundách. "Každý chce kousek Bestie", říkal a držel si nateklé pravé oko o šest dní později. V současné době je jeho skóre následovné:
K-1: 6 bojů, 4 výhry, 2 prohry, 3 KO.
MMA: 5 bojů, 4 výhry, 1 prohra.
Wrestling: 3 boje, 2 výhry, 1 prohra.
Sapp a jeho fanoušciSapp je doma v USA víceméně pan nikdo, v Japonsku ovšem superstar prvního kalibru. Jakmile "Bestie" vyjde z ringu, mění se v usměvavého gentlemana - pan Hyde se opět mění v dr. Jekylla. "Není jen silný, je i inteligentní", "je s ním legrace, proto se dívám na každý program, ve kterém vystupuje"... "je to můj hrdina, zbožňuju ho", říkají na Sappovu adresu fanoušci. Expresivní obličej, smysl pro humor a dobře načasové "hlášky" ze Sappa udělaly jednu z nejpopulárnější osobností japonského showbussinessu, superstar, která vážně konkuruje zpěvákům a hercům. "Bestie" se v japonské televizi objevuje téměř každý den - nejen v programech o bojových sportech, ale především v zábavných show.
Během prosince 2002 až ledna 2003 byl požádán, aby účinkoval ve více než 200 programech a více než 30 televizních reklamách, rozdal celkem přes 1000 interview. Někteří ho dokonce nazývají nejslavnějším cizincem žijícím v Japonsku od dob Douglase MacArthura. Bob Sapp také rapuje. Jednou v televizi zarapoval a zatančil píseň, kterou sám složil, a byl osloven vydavatelskou společností. V březnu 2003 vyšel jeho debutový singl "Sapp Time". "Zkuste si představit křížence mladého Muhammada Ali a Elvise Presley a skoro to máte," říká Scott Coker, americký promotér, který spolupracuje s K-1. Zlí jazykové tvrdí, že Ali uměl na rozdíl od Sappa boxovat a Elvis zpívat... Buď jak buď, Sapp samotný se sám považuje za nejprve baviče - bojovníka až v druhé řadě.
Koncem srpna 2003 přijal výzvu Mike Tysona - fanoušci obou borců netrpělivě čekají, zda se v ringu opravdu utkají. Uvidíme, zda ono proklamované "když to nejde silou, jde to ještě větší silou" bude Sappovi dále vycházet.

Čínská bojová umění: Wu-šu, kung-fu, čínský box nebo..

24. února 2008 v 10:11 | Hoang

kung-fučínské znaky pro kung-fuV klasické i soudobé literatuře se lze setkat s celou řadou různých výrazů pro čínská bojová umění: Čchüan-šu, čchüan-fa, wu-i, wu-šu, kuo-šu, kung-fu atd. Výraz "čínský box" (Chinese boxing), kterým bývají bojová umění Číny často označována, by mohl být považován za v zásadě legitimní překlad čínských termínů čchüan; = pěst; pěstní zápas, čchüan-fa (fa = metoda) či čchüan-šu (šu = umění).

Naprosté většině stylů čínských bojových umění je však vlastní mnohem bohatší arsenál bojových technik - dle tradiční klasifikace:

a) kopy tchi
b) údery ta - nejen pěstmi, ale i jinými "úderovými plochami" - otevřenou dlaní, malíkovou hranou, hroty prstů, předloktím, loktem, ramenem, hlavou etc.
c) porazy, přehozy a podmety šuaj
d) držení, páky a tlaky na

Wong Kiew Kit (Chuang Čchiao-ťie) píše, že výrazy čchüan, čchüan-šu a čchüan-fa je příhodnější chápat jako idiomy s významem "styl bojového umění" ; výraz čchüan v názvu jednotlivých škol či stylů taktéž - např. Šao-lin čchüan tedy není "šaolinský box", ale "styl (kláštera) Šao-lin", "šaolinský styl". Výraz čchüan navíc může být i zkratkou pro "sestavu" (čchüant-tchao; čchüan-šu tchao-lu) určitého stylu bojového umění - Liou-ťia čchüan může tedy znamenat jak "styl rodiny Liou", tak "sestavu rodiny Liou".

Problematika výrazů wu-šu, kuo-šu a kung-fu je o poznání spletitější. V r. 1928 byl v Nan-ťingu na podnět prezidenta Čankajška (Ťiang ťie-š') založen "Centrální institut národního umění" (Čung-jang kuo-šu kuan), jedna z prvních celočínských organizací, iniciovaných a podporovaných vládou, jejímž cílem byla kontrola, výzkum a uchování tradičních bojových umění. Tradiční termíny wu-šu a wu-i, dosl. "bojová/válečnická umění", byly oficiálně nahrazeny vlasteneckým výrazem kuo-šu, "národní umění" (zkratka za Čung-kuo wu-šu, "čínská bojová umění"). Termín kuo-šu se dodnes používá v Hongkongu, na Taiwanu a v komunitách čínských emigrantů v zahraničí.

čínské znaky pro wushuPolitická situace a následně i terminologie se změnila po 2. světové válce. Vláda Čínské lidové republiky tradičním bojovým uměním nepřála. Na příkaz Komunistické strany Číny byl založen "Národní institut pro tělovýchovu a sport" (Kuo-ťia tchi-jü süe-yüan) a řada dalších organizací, propagující sportovně-soutěžní, zdravotní a standardizovanou formu čínských bojových umění, pro kterou se oficiálně (a celkem paradoxně) začal razit staronový termín wu-šu, "bojová umění"; dnes se často dodává přívlastek "moderní", popř. "současné" wu-šu, právě z důvodu odlišení od "tradičního" wu-šu, wu-šu v původním slova smyslu.

Bojový a duchovní aspekt byl potlačen, hlavním cílem zůstalo především sportovní vyžití v podobě soutěží v předvádění sestav na turnajích a šampionátech. V pevninské Číně - navzdory změnám 80. let - i nadále převažuje oficiální sportovně-soutěžní, volnočasová a zdravotní orientace. Moderní wu-šu je mj. i jedním ze žhavých kandidátů na rozšíření rodiny olympijských sportů. To samozřejmě neznamená, že by se tradiční styl wu-šu v Číně necvičilo - opak je pravdou.

Na Západě nejpoužívanějším a nejznámějším výrazem pro čínská bojová umění je bezesporu výraz kung-fu. Po jazykové stránce s bojovými uměními víceméně nesouvisí - mezi základní významy totiž patří "čas"; "umění", "dovednost", "zručnost", "mistrovství"; "práce", "námaha", "úsilí". Přeloženo opisem, kung-fu znamená dovednost či mistrovství v jistém oboru lidské činnosti (ne tedy nutně bojovém umění), dosažené dlouhodobým a namáhavým tréninkem.

V současné době se lze poměrně často setkat s důsledným rozlišováním mezi wu-šu a kung-fu. Řada mistrů tradičních stylů vzhledem k výše zmíněnému vývoji v oblasti bojových umění v pevninské Číně cítí ve významu a obsahu výrazu wu-šu značný posun. Výraz wu-šu je dnes synonymem pro moderní, sportovně-soutěžní a dle mnoha mistrů tradičních stylů okleštěnou či upadlou podobu bojových umění Číny, která má spíše než k "bojovému umění" blíže k akrobatickému tanci, čínské opeře či sportovní gymnastice.

Pro tradiční bojová umění se všemi jejich aspekty, jako je sebeobrana, kultivace energie čchi, etiketa a filosofie, se stále častěji používá termín kung-fu, případně spojení "tradiční wu-šu".